Čapkův pobyt na zámku

Zatímco v Evropě zuřila světová válka, stal se líbezný kraj v povodí řeky Střely pro Karla Čapka krátkou, ale důležitou zastávkou na cestě ke světové slávě. Když v listopadu 1915 složil doktorské zkoušky na české Karlo-Ferdinandově univerzitě, byl již známým publicistou.

Překládal sice francouzské „prokleté básníky“ a chystal k vydání povídky Boží muka, ale přesto marně hledal stálé zaměstnání, které by ho živilo. „Mé předběžné vzdělání je jenom doktorát v oboru dějin umění a estetiky,“ psal v žádosti o zaměstnání roku 1916 knihovníkovi Zemského muzea v Praze. Tady mu to nakonec nevyšlo, a tak v březnu 1917 přijal místo preceptora v rodině hraběte JUDr. Vladimíra Lažanského a stal se domácím učitelem jeho třináctiletého syna Prokopa IV.

„V květnu toho roku přijel s hraběcí rodinou na Chyše a snivý, tichý kout, ho okouzlil,“ píše místní rodačka Marie Šulcová v knize Kruhy mého času věnované Karlu Čapkovi, zámku a okolí. „Karel Čapek sledoval život na zámku i v podzámčí a odloučen od bratra Josefa a pražských přátel poznával rozporný řád lidského světa.“ Nutno dodat, že právě v době Čapkova pobytu v Chyších se první světová válka chýlila ke konci a s ní se rodila i reálná naděje na vznik samostatného českého státu. Zatímco šlechta, k níž patřili i Lažanští, toužila po království starých pořádků, Čapek držel palce všemu novému a jistě o převratné době často diskutoval se starým panem hrabětem.

O tom, kolik inspirace pro povídky, romány a divadelní hry mu jeho pětiměsíční pobyt v Chyších přinesl, se zmíníme na jiném místě tohoto webu, zajímavý však je další osud přátelství těchto dvou mužů z rozdílných světů. Když Čapek z Chyše odjel zpátky do Prahy, už se s hrabětem Lažanským osobně nestýkal a ani hrabě se do svého pražského paláce nevrátil. Podle svědectví archiváře dr. Cikánka si ale tito dva mužové dopisovali - viděl prý Čapkovy dopisy úhledně složené a pečlivě svázané stužkou.

Žádné se ale nedochovaly – zřejmě se ztratily při stěhování hraběcího archivu po druhé světové válce. Skutečným důkazem o tom, že na starého hraběte Čapek nezapomněl, jsou ale jeho dva články v Lidových novinách - Starý hrabě ze 30.7. 1925 a Starý vlastenec z 25.3.1934. A vůbec nejdůležitější je, že Čapka krátký pobyt na zámku ovlivnil tak silně, že se nepřehlédnutelně promítl hned do několika jeho děl – románu Krakatit, divadelní hry Věc Makropulos a povídek Modrá chryzantéma a Na zámku.